Odpovědi hlupákům

Čas od času se setkáváme přímo či zprostředkovaně (ale ověřeně !) s dotazy, nad nimiž zůstává zdravý rozum skutečně stát. Tak nám dovolte se podělit nejen o ně, ale i odpovědi na ně.

Pokud patříte do okruhu potencionálních tazatelů ve stejném duchu a na stejné úrovni - máme pro Vás odpovědi a zároveň přání hodně těstí a pevného zdraví fyzického i duševního.

Poukud  do tohoto okruhu nepatříte, pak Vám děkujeme za Váš přístup k životu a přejeme při čtení a hlavně dočtení do konce skutečné pevné duševní zdraví a dostatek silné vůle, aby jste odolali při některých dotazech pokušení sáhnout po sklence alkoholu..

Jak můžete s těma Vašema mrzákama dělat tu sociální rehabilitaci, když jsou málo vidět, tak jak s nima teda cvičíte, co to je za švindl?

Na slovo "mrzák" zareagujeme jenom tak, že umíme pomoci a dát uplatnění a šanci lidem se skutečně různými handicapy - takže i Vy se na nás můžete s důvěrou obrátit...

Sociální rehabilitace znamená začleňování do společnosti, poskytování uplatnění a možností ve společnosti a v životě - takže není nutné, abychom na jedno místo sváželi desítky lidí a tady tyto lidi s handicapem namáčeli do bazénu a lámali je na žíněnkách nebo masážních stolech, ale podle toho, jaké mají schopnosti vymyslíme programy a projekty a náplně jejich činosti a pak je do ní vtáhneme, abychom jim ukázali, že i oni mohou ledasco dokázat a že ledasco umí, abychom jim dodali odvahu, kuráž a sebevědomí do dalšího života.

Koho jste podplatili, že jste dostali takové ceny, kolik Vás to stálo a kde jste na to vzali?! Slyšel jsem, že je to podvod.

Děkujeme za tento dotaz, protože ho chápeme jako výsledek závisti a zloby. A ty jsou - tedy v českých a moravsko-slezských zemích - těmi nejrelevantnějšími důkazy toho, že jsme v životě a ve své činnosti něco dokázali a že to děláme dobře. Pomluváni nejsou jen ti, kdož nic nedělají, není o nich slyšet, nic nedokázali, o nic se nesnaží a nijak se neangažují. Není tudíž důvod je shazovat, protože nevyčnívají.

I my Vám tedy přejeme mnoho úspěchů a především gratulujeme, že jste se nikdy neocitl v situaci, v níž jsou naši manažeři nebo lidé, v jejichž prospěch působíme.

Proč o tom, že někde někomu pomáháte a co děláte pořád mluvíte a chlubíte se s tím? Ostatní taky pomáhají a nechlubí se tím.

Mluvíme o své činnosti a jejím způsobu proto, abychom našimi manažery inspirovali ostatní zdravotně znevýhodněné, že vždy existuje cesta, jak jít dál a dali jim odvahu-impuls, abychom jim dali o sobě vědět a oni se na nás mohli obrátit. Abychom inspirovali zdravé lidi a řekli jim, kde že je to vlastně zakopaný pes v této problematice a abychom inspirovali firmy, podnikatele, živnostníky k tomu, jak lze poskytnout uplatnění a práci zdravotne znevýhodněnímu člověku. No a konečně - kdybychom o tom nemluvili, těžko se nám podaří nastartovat tolik lidí do života, kolik jich prošlo Tangem, těžko se nám podaří zprostředkovat tolik zaměstnání a uplatnění zdravotně znevýhodněných lidí, kolik se nám podařilo a těžko se nám podaří vůbec dát dohromady projekty jako je Daruj hračku s Českým rozhlasem, které jsou závislé na obrovském množství posluchačů a partnerů.

Proč machrujete s cenami, které jste dostali?

Protože jsme je zkrátka dostali a ten, kdo nás na ně nominoval a ti, kdož pak rozhodli se domnívali, že si je zasloužíme. A mimo to, že z každé z nich máme obrovskou radost a vážíme si jí, ledasco vypovídají o naší historii, kvalitě naší práce, šikovnosti našich manažerů na vozíčcích a zájmu a respektu moudrých lidí a institucí. V republice i zahraničí. Proč se nezeptáte a nevyčítáte totéž olympijským vítězům, mistrům světa, vítězům světových pohárů a nejrůznějších anket jako "Sportovec roku" apod., proč u svých jmen tato ocenění a tituly uvádějí? Je to totéž. Jen v jiné "disciplíně". A stejně jako oni je používají při svých jednáních při zajištění své činnosti a kvalitnější přípravy, pomocí které dosáhnou při další akci lepších výsledků, děláme totéž, jen tím naším výkonem-časem-výškou-dálkou-rychlostí-body-goly je více dětí se splněnými sny, více lidí nastartovaných do života a více vybavení pro ně, aby měli na čem pracovat...a tou "medailí" pak je jejich poděkování a třeba i nominace na nějakou cenu za to, co jsme dokázali.

Na tom vašem azuru u nás ve vsi prý děláte něco s těma vašema mrzáčkama, jak to můžete dělat, když jsou tady málo vidět?

Terminologie i dotaz samotný nesporně vypovídají o Vašem IQ a jakési sociální inteligenci a úrovni. Odpověď najdete nahoře tam, kde mluvíme o sociální rehabilitaci. ZP člověk nemusí nikam jezdit, aby tam na vozíku rozvážel pivo nebo šůroval záchody, ale ze své pracovny doma zajistí programy, zásobování, materiály a spoustu dalších organizačních věcí, aby všechno klapalo. Úplně stejně, jako je tomu třeba při Daruj hračku. Kluci z vozíků zařídí vše možné i nemožné - celou akci - a také je neuvidíte, jak se přehrabují mezi hromadami dárků, přenášejí je, třídí, vykládají a nakládají do aut...

Nebylo by lepší ty invalidy svážet někam na jedno místo do nějakých dílen a tak jim zajistit jejich integraci do společnosti? 

To není tak úplně hloupý dotaz, takže se omlouváme, že je zde zařazen. Jednak je špatný termín "integrace". Cožpak už to nejsou lidi? Onemocněním,  úrazem páteře, oslepnutím či ohluchnutím se znich přece nestali zvířata, které by bylo třeba integrovat do společnosti lidí. Jsou to stále lidi. To pro začátek. A hromadné chráněné dílny? Proč ne - ovšem jen jako jedna z možností. Budu se ptát - vy si představujte a odpovídejte si. Bude taková dílna na každé vesnici? Asi ne. Bude v každém městě jako je třeba Velká Bíteš, Hlinsko, Chrudim, Žďár n.Sázavou? Těžko. Takže budou spíše v Pardubicích, Brně, Jihlavě. Bydlíte na vsi. Ráno se probudíte a před zrcadlem si řeknete: "tak další vozíčkářovo ráno". Přijede pro vás auto-svoz, který vás přiloží k dalším 4 vozíčkářům v dodávce. Doveze vás 40-80 km do dílny, která vám má pomoci "integrovat se do společnosti". S dalšími 4 vozíčkáři vás vyloží z dodávky, vy vjedete do místnosti - dílny - a zaparkujete u stolu, u kterého sedí dalších 50 vozíčkářů a řeknete si:" Jsem integrován do společnosti". A po práci Vás zase odvezou do vaší místnosti, kde vás ráno naložili... Co tomu říkáte? My se s Tangem snažíme lidem ukazovat jinou cestu - znevýhodněným i zdravým.

Proč s tím co děláte otravujete normální lidi a firmy? Ať si to řeší stát, ne?

Protože na místech, kde se o tom rozhoduje sedí lidi s úplně stejnou schopností emapatie jakou máte vy. Přejeme Vám pevné zdraví a především ať se Vám nikdy nic podobného jako těm "nenormálním" nepřihodí.

Prý si ty hračky z Daruj hračku necháváte, dá se to nějak zjistit, co se s nimi děje?

Na každý domov je v databázi dětí a jejich přání kontakt na jeho ředitele a odpovědnou kontaktní osobu, kde si lze snadno telefonicky či mailem ověřit, že dané dítě má daný dárek. Každý domov potvrzuje převzetí dárků od nás. A stejně kontrolujeme i my domovy, ústavy a zařízení, aby nedošlo ke zneužití ze strany personálu, což se v minuosti před mnoha lety stalo a dotyční dostali hodinovou výpověď. Vše je zcela konkrétní - domov - dítě - dárek. Každý posluchač ví přesně o pohybu každého svého dárku - od rezervace, přes odeslání, doručení po předání. A totéž vidí u každého svého dítěte a každého jejich přání i každý domov. Takže posluchač vidí, že je dárek doručen - pokud ne- ptá se. Naproti tomu domov vidí, že je dárek doručen - a ví, že jej musí dostat. Popravdě - takto se skutečně může zeptat jen člověk, který si nedal tu práci a nic si o praviodlech a průběhu nepřečetl - a především se do akce nikdy nezapojil... Tím samozřejme nevylučujeme, že se v tom obrovském množství posluchačů, dětí, dárků a rezervací  čas od času nestane chyba v přiřazení či označení (nejčastěji ovšem nepozorností samotného posluchače), ale vždy se vše v pořádku vyřeší.

Proč pořád mluvíte o vozíčkářích, je to jejich problém, že jsou na vozíku, mně taky nikdo nepomáhá?

Právě kvůli takovým lidem, jako jste vy.

Jak to, že si ty děti z děcáků a ústavů přejí tak drahé dárky, které já nedám doma ani mým vlastním normálním dětem? To je nemůže někdo nějak umravnit, měly by být vděčný, že něco dostanou?

Ty "nenormální" děti z "děcáků a ústavů" chodí do škol s těmi "normálními" dětmi, co mají ostatní lidé doma. A stejně jako ony chtějí mít hezké a moderní věci. Jsou to úplně stejní kluci a holky, jen když vyjdou ze školy, nejdou k mamince a tatínkovi, ale do domova. A co Vy? Vy jste někdy zakázala svým vlastním dětem, o co si Ježíškovi mohou a o co nemohou napsat? Nebo Vaši rodiče to takto zakázali Vám? Napsala jste si o drahý dárek - a nedostala jste ho. Tečka. Příště jste byla moudřejší. I oni mají právo si napsat a namalovat o cokoliv. A když si taková náročná přání namalují obě? Tak je prostě nedostanou a bude to pro ně prostě poučení pro příští rok. To je vše. To právo omezovat dětskou dušičku už od mala a dokonce tím, že si nesmí něco po Ježíškovi přát nenáleží nikomu z nás. Jen pro Vaši informaci - my domovům hned na začátku doporučujeme "taktiku", aby jedno z přání bylo reálnější, kde je šance na splnění větší a jedno klidně raketoplán, pokud po něm to děcko opravdu touží. Pak je to otázka tet a strýců v domovech, jak na děti v tomto duchu takticky zapůsobí a je to otázka každého dítěte, jak na to zareaguje. Všichni víme, že zkušenost je nesdělitelná - a to se týká i dětí a jejich přání. Vzpomeňme každý sám na sebe.

Co je mi do toho, že s tím areálem děláte údajně něco pro postižený nebo pro děti, my jsme si ho tady stavěli pro sebe, aby sloužil nám a mohli jsme tam chodit?!

Nechodíte tam nebo tam nemůžete chodit? Pokud ne, pak co vám v tom brání? Nefunguje ten areál? Nemáte jako místní, kteří jej vybudovali mnohem výhodnější podmínky pro návštěvu? Nevypadá nejlépe za celou svoji historii? Nejsou na něm v celé jeho historii nejširší a nejlepší služby a programy, včetně čistoty a kvality vody a prostředí za dobu jeho existence? Není za našeho působení jeho provoz zajištěn na nejvyšší úrovni a především historicky nejlevnější pro obec, když ji ročně nestojí ani korunu, zatímco všude jinde obce a města své nádrže a takovéto areály dotují (v Roscicích například 411-502 tisíci, ve Zbýšově dokonce 800 tisíci korunami) a i přes pronájmy bufetů jsou tolik v mínusu? Nebude ten problém náhodou trochu jinde - třeba tak trochu v závisti, nepřejícnosti a zlostné nátuře? Jen si na to zkuste upřímně odpovědět. Jiné vysvětlení totiž logicky není. Ale s tím vám nepomůže ani žádný doktor. Vytvořili jsme příjemné místo s kvalitními službami, pro obec beznákladové a navíc společensky velmi užitečné. To jsou fakta. Včetně našich investic do něj.